Letmý pohled do análů pelhřimovského fotbalu
Listování historií fotbalu v Pelhřimově představuje vrátit se o století zpět, kdy si tento míčový sport našel cestu a první příznivce v městě samém i jeho okolí. Psal se rok 1922, kdy byl založen fotbalový klub, ale samotné kořeny sahají ještě o devět let zpět, do roku 1913.
Toho roku přišel na pelhřimovské gymnázium profesor Antonín Valenta, který sebou přinesl, jemu vlastní, zapálenost pro fotbal. Jako tělocvikář věnoval nemálo času tomu, aby v odpoledních hodinách v rámci studentských her, zasvěcoval první nadšence pro nový sport. Hřiště bylo na tehdejším tržišti u Pražské ulice, kde dnes stojí budova Policie ČR. Postupně zájemců o fotbal přibývalo a jeho první krůčky neunikly ani tehdejšímu řediteli gymnázia prof. Třesohlavému, který zavedení tohoto sportu do studentských odpoledních her nepřál a nejednou získávání zájemců o fotbal prof. Valentovi vytýkal. Po vysvětlení, že nejde o fotbal, tu surovou hru v dresech a kopačkách, ale jen o“hru na branku“, byl ředitel spokojen a prof. Valenta tak dostal zelenou pro další šíření nové hry. Není bez zajímavosti, že ještě téhož roku, tedy 1913, se odehrálo v rámci zájezdu pelhřimovských studentů do Jindřichova Hradce i první meziměstské utkání mezi mužstvy studentů obou gymnázií. Po začátku první světové války sice prof. Valenta Pelhřimov opustil, ale po roce se vrátil a sním i znovu ožil zájem o fotbal, který od roku 1915 stále rostl. Současně se ale jako nezbytná potřeba jevilo organizační podchycení všech zájemců v samostatném klubu. Tak nakonec došlo k dohodě se zástupci tehdy již aktivního SK Pelhřimov o včlenění fotbalistů do jeho řad. Jenže v SK Pelhřimov hrál prim tenis, což fotbalisté nesli dost nelibě. Tak se postupně kolem prof. Valenty sdružili zájemci o fotbal, kteří se 5. července 1922 sešli v tehdejším hotelu Procházka (v místě dnešní spořitelny), kteří v počtu kolem dvaceti založili samostatný fotbalový klub se všemi právními náležitostmi; na návrh B. Chmelíka dostal to titulu název „AFK Marathon Pelhřimov“. Přitom nelze opomenout alespoň několik jmen, nesmazatelně spjatých se zmíněnou historickou událostí v pelhřimovském sportu; kromě prof. Valenty patřili ke klíčovým zakládajícím členům např. Hugo Valenta, Vladimír Fára, Silv. Dražan, Karel Červenka a další.
Chuť a elán sice nově zvolenému výboru ani fotbalovým nadšencům nechyběly; nebylo na kopačky ani na dresy, navíc chybělo i samotné hřiště a klubová pokladna čítala všeho všudy 500 Kč, kterou klubu do začátku daroval SK Pelhřimov. Kuriozitou samou o sobě bylo hřiště: plocha 30 × 60 m byla v podstatě tržištěm, takže po jedné straně se hrálo za lipovou alejí a sklon mezi brankami čítal 8 %. Nebylo divu, že do Pelhřimova odmítala jezdit mužstva zvyklá na regulérní hrací plochy. Nakonec se jí pelhřimovští fotbalisté dočkali, i když po nemálo složitých jednáních. Slavností okamžik nastal 24. srpna 1924, kdy bylo nové hřiště za kostelem Kalvarie o rozměrech 70 × 100 m, lavičkami pro diváky, dřevěnou pokladnou a oplocením, dáno do provozu. Náklady činily kolem 60.000 Kč, které se ani po sbírkách a darech mecenášů nepodařilo dát dohromady. Zbyl dluh kolem 34.000 Kč, jehož splácení trvalo až do r. 1940. Se získání nového hřiště se tým dospělých hned přihlásil do pravidelné soutěže vedení Jihočeskou župou fotbalovou, která ho zařadila do II. třídy, kde hrály i SK Chlum, RH Tábor, Žirovnice, Milevsko, Třeboň, Meteor Tábor, Vojenská XI Jindřichův Hradec a SK Pacov. Hned po sezóně mužstvo postoupilo do I. A třídy, kde už hrály např. DSK Tábor, SK Písek, SK Strakonice, čtyři kluby z Českých Budějovic a další.
Pak přešly sezóny lepší i slabší, s nimi i postupy a sestupy (po nich většinou naštěstí zase brzo návraty). Rozšiřovala se hráčská základna, vznikla i „rezerva“ mužstva dospělých, jednu dobu existovalo i „Céčko“. Doba sebou přinášela (nejednou i častými reorganizacemi) starty A mužstva v různých výkonnostních soutěžích; k nejvyšším patřily II. a III. liga a čtyřiadvacet nepřetržitých let v divizi. To už jsou zase jiné kapitoly vedoucí od zmíněných začátků až do současnosti…
Připravil Mgr. Jiří Vlach
